Doly Jana Herolda v Rakovníku - Otisk z Rakovnických novin 1937, Ing.Václav Trejbal
U mýta, kde cesta po hřbetu Bendovky křižuje lišanskou silnici, postavil roku 1844 rakovnický měšťan a kupec Jan Herold sochu, žehnající našemu drahému kraji, „Ke cti a chvále Boží, k památce sv.Vojtěcha, druhého biskupa v Čechách, mučedníka páně a patrona země české“. Na podstavci je motlitbička: „Pros před trůnem velebnosti, svatý Vojtěše, by vlast naše vší hojností kvetla k útěše. Vypros nám úrody zemské, vzbuď v prsou vděky, chraň před pádem plémě České, zde i na věky!".
Jan Herold byl vysoce inteligentní muž, potomek českého šlechtice Jiřího Viléma Herolda ze Stodu, v létech 1629-38 královského rychtáře v Litoměřicích, jehož syn Karel Jiří po sňatku roku 1655 s rakovničankou, dcerou primátora Moutvičky, se usadil v Rakovníku a stal se praotcem vysoce vážené a zasloužilé patricijské rodiny rakovnické.
Heroldové vynikajícím způsobem účastnili se veřejného života rodného města a Jan Herold, který od roku 1864 po devět let byl purkmistrem rakovnickým, položil základ k rozvoji rakovnického hornictví a nepřímo ke vzniku světoznámé šamotové továrny.
V pondělí dne 22.března 1937 uplyne devadesát let od zaražení první kutné šachtice, kterou dal hloubiti Jan Herold na základě zeměznaleckého posudku v táhlém návrší nad rybníkem Kavanem, nad vilou obývanou nyní vrchním ředitelem šamotové továrny.
Jan Herold kutal společně s rakovnickým kovářským mistrem Františkem Eipertem, který však brzy, byv vyplacen, ze společnosti vystoupil. Podílníkem byl též Josef Neubert; Herold mu dal podíl za pole.
Šachtičku hloubil Jan Ott a uvedený Josef Neubert, k nimž přibyli jako první havíři Antonín Lev, František Veicenbacher, Janoušek, Mikuláš, Heide, Franče, Cihlář, Pondělíček, Sedmera a Vostatek. Práci řídil směnmistr Florián Pába. (pozn. jednalo se o Důl sv.Vojtěch).
Již po třech nedělích, 13.dubna (1837), bylo dosaženo uhlí ve hloubce sedmi a půl sáhu (14.22 metrů). Celková mocnost uhelných slojí v prvém dole byla 8.22 metrů (?!?), z toho 6 metrů uhlí (?!?), ostatek byly lupkové proplástky.
23.května 1854 vložil Jan Herold svůj podnik do hornických knih pode jménem „Horní společnost sv.Vojtěcha“; dal se do dolování s velikou chutí a odvahou. Bohužel, štěstí, hornické štěstí, tak nestálé, mu nepřálo. Tak, jako více měšťanů rakovnických v té době, vložil i on do dolů velikou část svého jmění, jež však mu nepřineslo užitku. Pan Bohuslav Herold, zasloužilý kronikář a vzácný pamětník, jemuž vděčím za mnohé zprávy o dolech, přeložil německý list, jež nejlépe osvětluje těžkou průkopnickou práci Jana Herolda; přepisuji ho.
„Zdař Bůh!
Již roku 1847 podnikl jsem v základě zeměznaleckého (geognostického) posudku několikeré hloubení dolů k dobývání kamenného uhlí mezi rybníkem Kavanem a vesnicí Lužnou.
Při tom narazil jsem ovšem na množství překážek; bylo mi zejména bojovati nejen se spodními vodami, ale i s míněním svých spoluobčanů, kteří byli zvyklí hledati uhlí jen v nepatrné hloubce na výchozech uhelných slojí.
Přinesl jsem tomuto svému podnikání již velikých obětí a to postavením dvou parních strojů a několika budov, což lze na sto tisíc zlatých konv.m.páčiti, přesto však doufám se vším bezpečím, že kdybych nebyl více s to přinésti tomuto hledání podzemního bohatství ještě obětí dalších, že krajině mého rodného města, bohatstvím minerálním a fossilním oplývající, a v příští době proto snad šťastné, budou mně potomci v hrobě žehnati; již nyní mne uspokojuje to vědomí, že jsem k rakovnickému kamenouhelnému průmyslu dal podnět.
Vidím již v duchu své milé rodné město jako bohaté město průmyslové, kéž jen všemohoucí udělí k tomu svého svatého požehnání a pošle mu majetkem silných a podnikavých mužů, kteří by zde ukrytých přírodních pokladů mohli otevříti, aby tím jako mocnou tepnou přivoděn byl všeobecný, čilý ruch a život.
To jest přání, jež milému čtenáři bývalý spoluobčan města Rakovníka přináší.
V Rakovníce dne 16.srpna 1856.
Jan Herold v.r.
Moje uhelné doly obsahují dodnes: 24 důlních měr a 14 výhradních kutišť u Lužné a Lišan, včetně s podvrším Hlavačova; mám tudíš zaujato asi 1800 jiter výměry.“
***
Manželé Heroldovi nepostačili s kapitálem k náležitému dalšímu vybavení dolů a proto se spojili s bývalými majiteli statků v Podhořanech u Čáslavě, manželi Županskými, jejichž syn Gustav byl horním inženýrem a vedl podnik. Velikou naději vložili do jámy „Kateřiny“ (u vily „Moravie“ nad šamotovou továrnou),která dosáhla uhlí v 88.44 metrech a čerpala vodu moderním parním strojem z hloubky 91 m.
K racionelní těžbě nestačil však ani spojený kapitál rodin Heroldovy a Županských. Proto 23.srpna 1857 změnili společnost v „Rakovnické kamenouhelné nákladnictvo“.
Po mnohých nezdarech se konečně Heroldovic vzdali hornického podnikání a dolů se ujala nově utvořená společnost moravských obchodníků „Moravia“.
Ta se ujmula dolů plnou energií. Bylo přikročeno ke zdolávání největší překážky, vody, zrušením rybníků „Velikého“ a „Kavanu“ r.1870. Dvě hlavní šachty, Janskou a Mořicovu, zařídila na svou dobu znamenitě. Uhlí se dobývalo též odklizem, z nějž zbylo do nynějška jezírko pod továrnou.
Za „Moravie“ dosáhly doly u Velkého rybníka, původně Heroldovy, největšího rozkvětu; zaměstnávaly více než 800 lidí.
Však nejlepší uhelné sloje byly při racionelní těžbě rychle dobývány a závod zvolna, avšak nezadržitelně upadal. Ještě kolem r.1880 zaměstnávala „Moravia“ více jak 300 dělníků.
Konečně se těžařstvo „Moravie“ rozešlo a jeho majetek koupil r.1879 znamenitý budovatel ostravského hornického průmyslu Hynek Vondráček s bratry Guthmanny za 100.000 zlatých. Byl tehdy již 10 let majitelem dolů v Brantě pod Příčinou. Důl Ignác v Brantě byl tehdy nejmodernějším dolem v říši.
Naděje, že doly u Kavanu budou novými majiteli vzkříšeny, se nesplnila.
Dne 22.května 1882 zatopila velká voda po průtrži mračen doly na „Moravii“, při čemž tři horníci utonuli pod zemí. Po měsíci byla voda sice vyčerpána, avšak doly již jen živořily, jáma za jamou byla zavírána. Nejdřív byla opuštěna „Kateřinka“, potom „Moricka“, konečně „Janská“ a odkliz. Hornickou činnost u Velkého rybníka „Na Moravii“, jak se říkalo, zcela ukončila voda, která v červnu 1888 opět zatopila díla.
Hornická práva dolů někdy heroldových jsou nyní majetkem firmy „F.Rosenbaum a O.Weigner“ v Rakovníku.
Na místě dolů vznikl a vzrostl velkozávod keramický, jehož počátky lze klásti k r. 1883. Výborné vlastnosti zdejších vypálených kamenouhelných lupků zužitkoval inž. Vondráček. Jeho zeť Stránecký, který trávil léto na Kateřince,objevil šamot na odvalech Moricky a Janské šachty. Mour a odpadkové uhlí, jež se na nich samovolně vzňalo, vypálilo přirozeným způsobem lupky v šamot. Malá továrnička u Moricky se stala zárodkem nynějšího velkozávodu.
Jedinou památkou na doly Heroldovy je starý mezník důlní míry Kateřiny v lese nad šamotkou, na „Moravii“ pak starý komín dolu „Mořicova“ v šamotce.
Jan Herold zemřel 30.prosince 1874 ve věku 75 let. Svatý Vojtěch, patron jeho dolů, požehnal kraji, požehnal místu, do něhož vložil všechnu svou naději: dalo a dává obživu téměř století stům lidí.
Žehnáme Janu Heroldovi!
Přepsal Karel Kestner 2013
MÁTE LEPŠÍ? VÍTE VÍC? REAGUJTE NA: malodoly@seznam.cz