A CO NÁM O DOLU ANNA PÍŠE PAN JOSEF CHALOUPKA?
(„Rynholec – toulky po stezkách minulosti“ upraveno, kráceno)
V r.1875 koupili všechna opuštěná důlní díla v okolí Lán tři podnikatelé z Londýna a založili Anglicko-české kamenouhelné těžařstvo. Ředitelem rynholeckého dolu „Laura“ byl v letech 1903-1909 Belgičan Albert Petian, muž přísný a prchlivý, své práci ale direktor rozumněl a společnosti se pod jeho vedením znamenitě dařilo.
Již v r. 1906 začala proto hloubit na rynholeckém katastru druhý důl. Po Petianově choti dostal jméno Anna. Jáma této šachty byla hloubena v kruhovém průřezu, měla průměr 4,25 m a celkovou hloubku 281m. Ve 272 metrech byly rozraženy chodby. Šachta byla otevřena 26.7. 1911, v den svátku její patronky, o dva roky později se oba rynholecké doly vrátily zpět do rukou Anglicko - české kamenouhelné společnosti (prosím zdroj, tohle je často neujasněné).
Novému dolu dodávala elektrickou energii výkonná elektrárna na Lauře, a to až do r. 1919, kdy byla na Anně spuštěna vlastní elektrárna.
V r. 1911 byla také zahájena výstavba lanovky, která obě šachty spojila a po dokončení prádel a třídímy na Anně tam dopravovala veškeré uhlí z Laury. Zpět se pak vracelo 120-160 vozů moura denně pro její kotelnu. (Údaj zr.1915). Lanovka byla snesena v únoru r. 1960.
Z dolu Anna byla do stanice Lány zřízena železniční vlečka, která vedla po původním tělese koňské dráhy. Měla délku 1820 m a byla obsluhována několikrát denně. Uhlí z Anny bylo velice dobré kvality a šachta nikdy neměla problémy s odbytem.
V r. 1927 pracovalo na obou rynholeckých šachtách více než 1100 zaměstnanců a bylo vytěženo 266 498 tun uhlí.
Dopravu pod zemí, tak jako na jiných dolech té doby, zajišťovali koně. V r. 1917 jich na Anně bylo osm - Karel, Agar, Eman, Tonda, Fanka, Iris, Falbík a Nero.
Dne 8.12.1922 ranní směnu na dole Anna čekalo v lampárně překvapení. Elektrické lampy! Obava z oslepnutí, díky práci při slabém elektrickém světle, vyvolala ale tak velkou nedůvěru k této novince, že odpoledni a noční směna odmítla sfárat! Vytrvalé argumentování a obratné přesvědčování obrštajgra Julia Břendy a „závodního“ ing.Mikšíčka o výhodách těchto svítilen, vedlo v několika dnech k uklidnění situace. Na přechodnou dobu však vedení dolu přistoupilo na podmínku havířů, že na každém pracovišti bude vždy také jedna karbidka.
Původní elektrický vrázek používaný při hloubení jámy Anna byl v roce 1936 instalován na jámu „Laura“ a od roku 1927 tato sloužila již jen jako větrací jáma uhelného komplexu. Na Anně mezitím došlo k rozšíření kotelny elektrárny a v r.1928 byl dokončen druhý komín s typickým vodojemem.
Konec 30. let přinesl také změnu politických poměrů, která ovšem vyvolala zvýšenou poptávku po uhlí. Nový majitel dolu Anna, kterým se ze 3/4 stala v r. 1938 huť Poldi v Kladně, reagoval na tuto situaci obnovením těžby na dole Laura od 14.12.1938. Následující vývoj událostí v Evropě a zejména anexe českých zemí Velkoněmeckou říší 15.3.1939 znamenaly ve svých důsledcích další zvýšení odbytu uhlí.
Koncem 40.let zesílil tlak na obnovu vlečky z dolu Anna na lánské nádraží, která byla v žalostném stavu. Z důvodu dostatečné kapacity prádel i vlečky dolu Nosek (dř. Jaroslav), však bylo rozhodnuto ve prospěch lanovky mezi oběma doly. V lednu 1950 se začaly provádět sondy pro základy pilířů a 3.8.1953 byla lanovka uvedena do provozu. Na Anně byla poté zrušena prádla, třídírna i prodej uhlí, vlečka z lánského nádraží sloužila jen k přepravě dřeva a ostatního materiálu. Podřadné uhlí pro elektrárnu na Anně dopravovala lanovka z Nosku.
Počátkem 60.1et začal objem těžby na dole Čs.armády (býv.Anna) klesat a objevily se nejrůznější návrhy na řešení situace. Jeden z nich předpokládal prohloubení jámy a vytěžení zásob velmi kvalitního uhlí na tzv. „kačickém poli“. Autorem návrhu nebyl nikdo jiný než býv. „závodní“ dolu Anna ing. Mikšíček, člověk z nejpovolanějších. To už ale začala převládat víra v nové druhy energií, které měly v brzké době uhlí nahradit. Byly však také slyšet zvěsti o tom, že na šachtě došlo k rabování uhlí v ochranném pilíři těžní jámy, v které se proto objevily nebezpečné trhliny. V r. 1965 byl důl uzavřen.
Dne 25.května roku 1966 potkal smutný osud těžní věž bývalého dolu Anna. Jen vysoká halda u karlovarské silnice připomínala, že na tomto místě stával důl. 640 000 kubíků hlušiny na této haldě dostatečně vypovídá o rozsahu těžby na rynholeckých dolech.
Jen do r. 1930 bylo vytěženo 4,6 mil. tun uhlí, v r. 1914 našlo v dolech práci 725 lidí, o šest let později jich bylo už 1112. Rynholecké šachty jsou minulostí, s kterou odešly také Bessarábie, Elsa, Velký oupad, Spilberk , Formaňák, Nový Svět a kdoví, jak se všechny ty revíry jmenovaly.