DŮLNÍ HALDY

DŮLNÍ HALDY (odvaly)

Navštívíte-li hornický kraj kladenský, jistě si povšimnete nasypaných velikých hald různých zemin tak zvaných perků. Jsou to různé horniny z důlu, hlavně z překopů na povrch vyvezené a pak ,,jalové“ kamení při třídění z uhlí vybrané. Ale i jiné odpadky na haldách najdeme.

Nejvíce nápadný nám však bude z nich vycházející kouř, který šíří často po celém okolí velmi nepříjemný zápach. Haldy hoří.

Horniny v haldách obsažené jsou velmi rozmanité. Jsou to především lupky a opuky, při jejichž bližším ohledání zjistíte, že obsahují krásné otisky předvěkých rostlin, ze kterých vzniklo kamenné uhlí: přesličky, plavuně, kapradiny. Najdeme však i otisky a zkameněliny různých předvěkých živočichů, patřících do skupin prvoků, láčkovců, ostnokožců, červů, měkkýšů i nejnižších obratlovců. V lupcích zvaných ,,švartny“ lze pak nalézti velké množství skelných šupinek ryb.

Na haldách můžeme nalézti i jiné nerosty: břidlice, brous­ky, mydláky, slepence, opuku, vápenec, křemen, brekcie, pískovce, dokonce i horniny vyvřelé, jako čedič, porfyr, diabas, diorit a i železné rudy. Nejdůležitějším však je, že téměř všechny tyto nerosty, vyjma vyvřelých, chovají v sobě ještě zbytky uhlí. Určitým chemickým dějem nastává po několika letech samovznícení těchto uhelných zbytků. Nejčastěji však se tak stává od žhavého popela.

Z nepříjemného zápachu, který tyto hořící haldy po okolí šíří, čichem poznáváte kysličník siřičitý, neboť uvedené horniny i uhlí chovají v sobě dosti rud a kyzů na př. pyritu neb markazitu. Protože déšť a sníh ochlazují povrch haldy, děje se hoření hlavně jen uvnitř v hloubce. Je velmi nebezpečno v ta místa na haldu choditi, neb bychom se propadli do žhavého vnitřku. Mnoho odvážlivců, kteří vybírali na takových místech úlomky uhlí, zaplatili svoji odvahu  když ne životem, tedy aspoň znač­nými popáleninami.

Protože dovnitř haldy je velmi špatný přístup vzduchu, je proto spalování velmi pomalé a nedokonalé. Mnohé látky, jako např. síra, teplem se z kyzů uvolnily a protože ne­mohou všechny shořeti, část jich v podobě par vystupuje z hloubky k chladnějšímu povrchu, kde se srážejí zpravidla v krásné žluté krystalky. Děj ten je vlastně sublimace síry. Podobným způsobem se při povrchu vylučují tmavé krystalky selénu, který téměř všude ve sloučeninách síru pro­vází. Na vypálených horninách tvoří často červenohnědé po­vlaky. V některých místech lze i nalézti šedé jehličkovité krystalky kysličníku seléničitého.

Ale i jiné nové nerosty vznikají na haldách. Kysličník siřičitý, který se tvoří ho­řením kyzů, dává za jistých okolnosti, když je smíšen s vodou a kyslíkem, kyselinu sírovou. Tato mocná kyselina pak velmi rušivě působí na okolní nerosty a přeměňuje je na síran . Protože ale sírany jsou ve vodě rozpustné, zřídka kdy se podaří nalézti některý z síranů ve větších kouskách. Většina jich se rozpouští hned ve vodě, takže je můžeme objeviti jen chemickou cestou v různých pramenech v okolí hald nebo ve studních blízkých obcí. Je znám případ, kdy vodou, pro­sakující ze sousední haldy, počaly se rozpadávati základy a zdivo blízké budovy. Chemickou zkouškou bylo zjištěno, že dotyčná voda obsahuje četné sírany.

Nedokonalým hořením zbytků uhelných tvoří se též svítiplyn, obsahující hlavně kysličník uhelnatý. Tento plyn se často při povrchu haldy zapaluje a jeho modravé plaménky za noci poskakují na hořících haldách jako bludičky. Čpavek, který také při vzniku svítiplynu se tvoří, slučuje se často s chlorem různých slou­čenin a dává vznik překrásným čirým až bělavým krystalům salmiaku. Třebaže tyto nové nerosty tvoří se na haldách dosti často a mnohé z nich jsou i dosti cenné, přece se k praktickému dobývání nehodí, protože by to vyžadovalo značného nákladu a výroba by se nevyplácela.

Jedině, co z prohořelých uhelných hald se účelně zužit­kuje, je tak zvaná pálená opuka. Jsou to kamenouhelné lupky, které dlouholetým hořením a velikým žárem byly zbaveny různých hořlavých látek a hodí se výborně jako přísada při výrobě porculánu, šamotu a mosaiky. Proto staré haldy se překopávají, vypálená opuka se vybírá a dobře se zpeněžuje. Na některých uhelných dolech (Ronna, Prago) provádí se toto vypalování uměle. O tom však podrobněji někdy jindy.

Sepsal J. Klíma, přepsal K.Kestner 2014