Ad. Kožíšek (Motyčín):
JAK OBJEVENO UHLÍ NA KLADENSKU
Jihovýchodní část hejtmanství slánského leží v uhelném revíru slánsko-kladenském a má proto ráz převážně průmyslový. Většina obyvatelstva zaměstnána je buď v uhelných dolech nejvíce na katastru slánského hejtmanství nebo v kladenských železných hutích. Proto bude potřeba seznámiti čtenáře s historií těchto dolů a hutí a vůbec se vším, co s tímto odvětvím souvisí. Pokusím se na základě ústního vypravování starých pamětníků a dle příručky inž. Hase: „Dějiny a vývin dolů kladensko-buštěhradských“ seznámiti vás s počátky dolování.
V životě lidském a zvláště v dějinách lidského pokroku hrála náhoda často velice význačnou roli. Vzpomeňme jen na vynález střelného prachu, objevení elektřiny v ovzduší a jiné vynálezy. Náhoda též to byla, která objevila, že v okolí Kladna ukryty jsou pod povrchem zemským ohromné poklady, vzniklé před mnoha miliony let, poklady, které dnes poskytují zaměstnání mnoha tisícům lidí — a pohodlný, bezstarostný život několika jednotlivcům. Pokladly, které staly se základem rozsáhlého průmyslu českého. Pokladly ty — černé kamenné uhlí — objeveny takto:
V lese „Na stařinkách“ mezi Rapicemii a Dubím, v místech, kde je nyní nádraží Buštěhrad, stával mohutný dubový les. Však doposud na svahu od nádraží k okresní silnici jsou silné, několik století staré duby. Sem chodili na lesní práci dva dřevaři z Buckova (nynější Buštěhrad): Jakub Opplt a Václav Burger. Dne 18. května 1775 při poledními odpočinku pozorovali krtka, jak vyrývá zemi, a mezi zemí zpozorovali černé kostky, které se na slunci silně leskly. Při odchodu z práce naplnili své kapsy těmito černými kostkami a dali je kováři Vorlovi, který na výhni seznal, že to je uhlí. (Kováři topili dřevěnými uhlím a bývali již odedávna nejchytřejšími lidmi ve vsi.)
Teprve po delší rozvaze (zkoumali asi, jak sami by nalezený poklad zužitkovali) oznámili nález svůj buštehradskému správci Hofmanovi, který nemeškaje sdělil to své vrchnosti, bavorskému kurfiřtovi Maxmiliánu Josefovi, jenž zprávou tou byl mile potěšen. (V Německu totiž uhlí již dříve bylo známo a dobývalo se již.) Správce Hofman byl vyznamenán a dřevorubci pak dostali tuto listinu: „Václavu Burgrovi a Jakubu Oppltovi z Buckova budiž, co prvními denunciantům(nálezcům) uhelného lomu dáváno doživotně a bezplatně 15 strychů uhlí, kdežto brandýskému kováři (ačkoliv je jeho cesta lesem velice podezřelou a služby panství kladenskému prokazované jsou velmi zájmové) po šest po sobě jdoucích let (bude-li tak dlouho na živu) 8 strychů uhlí. Poněvadž kromě prvých nálezců hlavní zásluha o nález nerozumnému zvířátku a tím také milosti Boží náleží, budiž každého roku na den prvého ohlášení v nejbližší filiálce po připadlé v lomlu z horních důchodů svátá mše čtena a rozdáno sedmi chudým po jednom groši almužny. Z důchodního úřadu 20. června 1775.“
Později zvýšen dar na 24 strychů a dostávali jej také dědicové nálezců až do r. 1781, tedy 106 let. První nadační mše sloužena výročního dne 18. května 1776 lidickým farářem.
K novotám měli naši lidé (též jinde na světě) odedávna nedůvěru a tak tomu bylo i s uhlím. Uhlí sice bylo objeveno, ale nemělo valného odbytu, protože rozsáhlé lesy poskytovaly, množství dobrého tvrdého dříví — a topilo se tedy výhradně dřívím. Průmyslu tehdy vůbec nebylo, vývoz byl nemožný, protože byl odkázán na dosti drahou dopravu formanskou (drah ještě nebylo) a tak hlavními a jedinými odběrateli uhlí byli kováři a zámečníci z okolí a z Prahy. První pokusy v dolování byly ovšem zcela jednoduché — primitivní. Protože „Na stařinách“ sahala uhelná vrstva až skoro na samý povrch, odkopala se vrchní vrstva hlíny a uhlí kopalo se na povrchu a odváželo se v kolečkách. Aby „drahocenně dolovisko“ nezůstalo bez dozoru, byl v blízkosti vystavěn strážní domek a prvními dozorcem a zároveň účetním: ustanoven buckovský krejčí a zároveň dohližitel nad robotníky Ambrož Moltzer. Ten dle dekretu z 13. Noris 1775 dostával: „Služného v penězích 20 zlatých, pšenice 1 míru 2 čtvrtce, žita 4 míry 2 čtvrtce, ječmene 2 míry, hrachu 1 míru 2 čtvrtce, soli 30 žejdlíků, másla 40 liber, piva 1 sud 2 vědra, každé dva roky pak oblek po městsku ušitý a uhlí dle potřeby, ne však marnotratně.“
Uhelná vrstva směřovala však stále hlouběji a proto povolal kurfirst z Německa H. Steina, odborníka, a ten v bezprostřední blízkosti nedávno vystavěného úředního domku blízko hostince „Cechu“ dal vykopali dvě vodorovné štoly ,“Josef“ a „Bohumír“. V Josefově štole, jejíž obrázek připojen, dosáhlo se v délce 180 sáhů 4-1/2 stopy silné vrstvy uhlí. Druhá štola brzy vyhořela.
V následujících letech nastal pravý hon za uhlím! Přes 30 lidí a společností hledalo s horečnými chvatem uhlí v okolí Kladna. Byly to však většinou pouhé pokusy, které roztříštily se o nedostatek finančních prostředků a malou odbornou znalost. — Obrat nastal teprve r. 1846. O tom však Zas až jindy.
V roce 2014 přepsal K.Kestner