„Na pilíři“ (autentický časopisecký článek z dob začátků 1.republiky)
Dobývání uhlí pod zemí děje se dle určitého plánu, vypracovaného příslušným důlním inženýrem. Prakticky se provádí takto:
Po vyhloubení těžní j á m y (šachty) vykopají se v uhlu c h o d b y (štreky) vedoucí až na hranici důlního majetku. Chodby tyto se vydřeví kulatými dřevy (páry), které na důlní pile rozřeží z klád okolních lesů, přivezených drahou neb povozem. Dvěma postaveným dřevům se říká stojky (fiřtoky) a ty jsou nahoře spojeny stropnicí (kopnou). (Pravda je taková, že dvěma stojkám s kopnou se říkalo logicky pár – autor nebyl havíř, měl to trošku popletené – pozn přepisu). Páry založí se tak zvanými „štípanci“, aby uhel nepadal na jízdní dráhu, která se pokládá současně s výkopem chodby.
V dlouhých chodbách vykopávají se v určitých vzdálenostech pomocné chodby (ortíky) vedené obloukem a vzniklé uhelné tělo se pak navrtá důlními vrtačkami a odstřeluje dynamitem. Tomuto způsobu dobývání uhlí se říká pilířování. Na pilíři pracují vždy tři havíři pohromadě (parta), z nichž dva jsou zkušení havíři (h a i r o v é) a jeden b ě h a č (fedrovník), který naplněné vozíky odtlačuje (odbíhá) k nejbližší stanici, odkudž zas dopravuje vozíky prázdné. Uhlí rozbíjí se krumpáči a nakládá lopatami. Za směnu (šichtu) se „udělá“ padesát až sedmdesát v o z í k ů (huntů). To záleží na materiálu a na „p a r t ě“, jak se mezi sebou shodnou.
Práce je to velice namáhavá a i nebezpečná, při níž je třeba stálé pozornosti a ostražitosti. — Proto po každém odstřelu pilíře vezme jeden havíř dlouhou tyč, na jejíž konec zavěsí karbidovou lampu a osvětluje stěny „ortu“, co zatím druhý havíř jinou tyčí opatřenou železným hákem opichuje strop a stěny pilíře, aby uvolněné kusy uhle nespadly na ně při „narážení“ vozíku.
Často při odstřelu se stává, že uvolní se hoření vrstvy hluš i n a s k a 1 a zasypou zásobu uhlí na hromadě. Nezbývá nic jiného než skály roztlouci, naložili na vozíky a vyvézti je ven. Z nich povstávají pak šachetní haldy, které dodávají každému uhelnému kraji zvláštní ráz — a které zvlášť na některém dolu (Mayrau) rozrůstají se do velikých rozměrů. Tato práce zdržuje a zdražuje jen uhelnou těžbu a je jednou z příčin špatného odbytu kladenského uhlí.
Na pilíři pracuje se tak dlouho, až vyrubá se celá vrstva uheln á (sloj), která na některých místech naší uhelné pánve dosahuje až deseti a patnácti metrů, nepřihodí-li se nějaká nepředvídaná překážka, o něž není pod zemí nouze: důlní požár, plyny (křeny), sesypání skal atd.
Pilíře zakládají se dle určitého plánu stále blíž k šachtě a jen pod obcemi mají se dle horního zákona nechat tak zvané ochranné pilíře, aby nepovstalo sesouvání země. Že tento zákon se asi přesně neplní, toho důkazem jsou časté podzemní otřesy, které v hornických obcích našich (Motyčín, Hnidousy, Vinaříce, Libušin, Srby...) nejsou vzácným úkazem a které jsou příčinou poškozování domů v těchto obcích.
Napsal Rudolf Hering, přepsal Karel Kestner 2014