Z mých vzpomínek na padesáté výročí svěcení nového dolu „Ronna“ r. 1890
Po rozhodnutí tehdejšího ředitelství „Rakousko-uherské státní železniční společnosti ve Vídni“ bylo přikročeno k hloubeni nového dolu r. 1882 na návrší severně nad obci Hnidousy zvaném „Borka“.
Hloubením nového dolu byl pověřen ředitelstvím osvědčený pracovník a odborník z dřívějších dolů, tehdejší naddůiní Josef Nedvěd, na obrázku označený křížkem, který měl ku pomoci vybrané horníky. Na hloubení dolu, pořadím sedmého, věnován jeden milion zlatých. Hloubení dolu započalo 6. června 1882 a ukončeno dne 30. června roku 1885 dosažením hlavní sloje uhelné v síle 7.73 m v hloubce 423 m.
Vyzdívání šachty, jakož i její výstroj, t. j. zařízení pro čerpání vody, těžní a větrací zařízení, dále zřízeni úpravny uhlí a elektrisace dolu dokončeny až teprve v r. 1890. Tyto počáteční práce si vyžádaly hned dva lidské životy: dělníka Kamena z Hnidous a Podrázského z Vinařic.
Když již byl nový důl schopen částečného provozu, bylo usneseno vrchním správcem Františkem Šrekensteinem z Brandýska, jak bylo i na jiných dolech zvykem, tento nový důl pojmenovati a posvětiti. Vysvětiti jej měl pcherský farář. Ale protože nemohli se s vrchním správcem dohodnouti na ceně za tento výkon, rozhodl se tedy vrchní správce, že pojmenování a vysvěcení provede sám. Při slavnosti dostal důl jméno po tehdejším řediteli společnosti Antonínu Ronnovi — důl Ronn a.
Peníz, který měl se vydati za vysvěcení, byl rozdělen mezi všechno dělnictvo jako slavnostní dárek. V den slavnosti bylo již při východu slunce stříleno z hmoždýřů v místech, kde jsou šmantové rybníčky. Aby podíl na slavnosti byl celkový, vyslala každá šachta deputaci krojovaných horníků, dozorců i úředníků. Hlavní seřadiště bylo na dole „Thinfeld“, odkud se pak průvod ubíral s praporem a hudbou pověstné státní kapely na místo slavnosti, nynějšího dolu ,,Ronna‘‘. Zde pak nastaly předběžné nácviky horníků na nádvoří hostince patřícího velkostatku. Odtud o 10. hodině uspořádáno defilé před nejvyššími hodnostáři společnosti.
Průvod pak zakončil a sestavil se před ověnčeným průčelím dolu, kde byly postaveny dvě tribuny: velká pro dámy a pány, malá pak pro slavnostní řečníky. O postupu hlubinných prací promluvil závodní inženýr Ant. Duchoslav a pojmenování nového dolu „Ronna“ německy provedl vrchní správce Frant. Šrekenstein. Potom jsme byli fotografováni i s praporem, jak na připojeném obrázku patrno.
Každý krojovaný horník dostal 1 zlatý Rm (rakouské měny) za tak zvanou parádu, a každému dělníku, na tomto dole pracujícímu, vyplacen plat za jednu směnu z peněz, které měly být zaplaceny za vysvěcení. V obou hostincích byla bezplatná hudba až do pozdních hodin večerních, takže mladí a tancechtiví mohli si bezplatně a dle libosti zatančit. A kdo chtěl slavnost zapít, měl již předem zaplaceno. Jenže při slavnostní výplatě se spustil déšť, takže jsme všichni zmokli i s naší parádou.
Zavzpomínal Tomáš Fraj v roce 1940, přepsal Karel Kestner v roce 2014