TĚŽNÍ STROJ

Těžní stroj

Velká většina našich továren zařízena je na pohon parní a proto vysoké komín y jsou význačnou zevní součástkou našeho průmyslu, k němuž patří i uhelné doly tak četně v našem kraji se nacházející. V novější době však mizejí komíny z našich šachet, protože pohon parní je nahrazován pohonem elektrickým a zevním znakem každého uhelného dolu zůstává těžní věž.

Ta vybudována je nad těžní jamou a poblíž je budova, ve které je těžní stroj. V těchto místech soustřeďuje se veškerý život v uhelném dole. Tady horníci nastupují do práce, vstupují do těžných klecí a jsou spouštěni až 500 m do vnitra země, aby z jejích útrob vybírali a na denní světlo týmiž klecemi posílali předvěké bohatství kamenného černého uhlí.

Aby provoz byl co nejúčelnější a nejrychlejší, je těžní jáma tak zařízena, že když jedna klec jde dolů, jde v sou­sedství druhá klec nahoru. Touto cestou je pod zem do­pravováno i dříví potřebné na ,,vydřevnění“ chodeb a i jiný materiál. Tímto způsobem spouštěni bývají do šachty i koně, určení k podzemní práci. Ovšem, čím dále - tím méně, protože i oni jsou nahrazováni silou elektrickou.

A všecka zodpovědnost za bezpečný a, nerušený chod této práce spočívá v rukou jednoho člověka - s t r o j v e d o u c ího (mašináře). Ten sedí na vysoké židli a pravou rukou ovládá silnou páku, kterou spouští chod těžního stro­je. Jak ten začne pracovat, začnou se otáčet kola (šajby) na těžní věži, ocelová lana začnou se rozvinovat a těžní klec na nich upevněná začne sjíždět těžní jamou do hlubin země.

A protože horníci vystupují v nestejné hloubce, neboť mnohé šachty, mají několik pater, dívá se strojník na hloubkoměr, který ukazuje, jak hluboko klec se nalézá a na ta­chograf, který zapisuje, jakou rychlostí se stroj pohybuje. Z toho všeho patrno, že strojník nesmí být roztržitý, ani nervosní, ale klidný a rozvážný, zvláště když sjíždí s mužstvem. Sebemenší neopatrnost a roztržitost by měla za následek ohrožení celé řady lidských životů.

Podobný případ stal se r. 1921 na dole Mayrau, kdy prudkým zasta­vením a nárazem všecko mužstvo utrpělo těžké úrazy a 4 z nich zemřeli. Druhá - prázdná klec vyhozena byla vší silou až na střechu těžní budovy.

Jiný případ se udál před válkou na dole „Schöller“. Pře­trhlo se tehdy, těžní lano, t.zv. zachycovací zařízení, které v podobném případě má se rozevřít a zaseknout se do po­stranních dřev (průvodních latí) a tím zabrániti sřícení se klece, selhalo, a několik havířů z Kačice bylo těžce zraněno. Jeden z nich - bývalý můj žák - dopadl až na dno šachty a tam musili jeho tělo sbírali po kouscích.

Z případů těchto patrno, že horník, jak vstoupí do klece, je vydán stálému nebezpečí. A proto dle hornopolicejních předpisů musí být před každou jízdou prohlédnuto celé těžní zařízení. Těžná lana spletena jsou ze silných ocelových drátů a mívají průměr až 47 mm. Dopravována jsou na doly z to­várny Kablo v Kladně. Natočeny jsou na velikých cívkách z prken sbitých. Mají až 20 q váhy a 25.000 Kč ceny.

Z bezpečnostních důvodů bývali u těžního stroje dva stroj­níci, aby mohli si vzájemně vypomoci, kdyby jednoho z nich přepadla nějaká nevolnost. Na některých dolech však z úspor­ných důvodů zavedli místo druhého strojníka různá složitá mechanická zařízení, která obyčejně selžou, když je jich nejvíce zapotřebí. A přece třeba životy lidské chránit co nejvíce — a to tím víc, když jsou to živitelé rodin a otcové dětí.

Veselo bývalo v našem uhelném revíru, když kola (šajby) na těžních věžích otáčela se ve dne v noci a jen v den Páně – v neděli — zaslouženě odpočívala. Nedostatek odbytu zboží v různých průmyslových odvětvích zavinil i pokles uhelné těžby a tak se stalo, že těžní kola stojí dnes nehybně i v některé všední dny a nedostatek práce (krise) a tím i nedostatek výdělku postihl i celý náš uhelný revír.

Vrátí se už brzy dřívější klidné poměry?