Váňův kámen – Ad.Kožíšek
V ohybu silnice, vedoucí z kladenských hutí ke Kročehlavům, stojí mohutný balvan mezi třemi vysokými akáty, všeobecně „Váňův kámen" nazývaný.
Historie kamenu tohoto spjata je bezprostředně s historií Kladenska. (Pod tímto jménem vyrozumívají se ovšem též hornické obce hejtmanství slánského, které svými zájmy a životem přísluší spíš ke Kladnu.)
Touha po rychlém zbohatnutí je společná všem národům na světě. Tak bylo i v okolí Kladna po r. 1800. Když lidé přemohli svoji nedůvěru k nově objevenému palivu - černému kamennému uhlí - začalo několik jedinců i společností kutati (dolovati) v naději, že stanou se brzy velikými boháči. Mnozí byli však hodně zklamáni a svou spekulací přivedeni na mizinu.
Mezi takové patřil též Jan Jirátko, sadař a zedník z Buštěhradu, který započal svoje dílo na kročehlavském katastru v místech, kde stojí nynější hutě, na základě svolení horního úřadu z 30. dubna 1846. Asi 500 m východněji, rovněž na kročehlavském katastru, hledal uhlí Jan Vána, horník, patřící do Feldbabky u Hořovic, na majetku Václava Novotného.
Oba dva, Jirátko i Váňa, pracovali usilovně, vzájemně si práci prohlížejíce. Až jednoho dne narazil Váňa na silurskou skálu (vápenitá vrstva, nazvaná dle jedné anglické krajiny, kde poprvé byla objevena) a seznal, že veškerá další práce by byla marna. Zanedlouho i Jirátko se domníval, že je na téže skále a měl po chuti k další práci.
Ale Váňa, jako zkušenější dobře poznal, že jeho druh se mýlí a vyzval Jirátko, aby mu svoje dílo prodal. Ten souhlasil a tak v hostinci na Újezdě pod Kladnem uzavřeli spolu smlouvu a vypili tři žejdlíky kořalky. Ujednaný obnos (není mi známo, jak velký) vyplatili Jirátkovi V. Novotný a A. Vítek, pro něž Váňa pracoval.
Váňa hned dal se do práce v kutišti Jirátkově a již 1. listopadu 1846 ve hloubce 11 sáhů nalezl uhelnou vrstvu 6 stop silnou. Na místě tom založena byla šachta „Kateřina Josefa", 13 sáhů hluboká, v níž začalo se těžiti 17. března 1847. Nešťastný Jirátko prý se z toho zbláznil.
Při hloubení této šachty vytažen byl veliký kámen (!!! Pozn.přepisu), který r. 1854 dal Váňa zasaditi v místa svého prvního pokusu, což stalo se 24. dubna t. r. s velikou slávou a okázalostí v den sňatku císaře Frant. Josefa s Alžbětou.
K místu tomu, jež před tím bylo urovnáno, odebralo se z Kladna procesí. Do plechové skřínky vložena byla listina, líčící nález uhlí v těchto místech, a obé vloženo do vysekaného otvoru pískovcové desky, otvor zazděn a teprve na tuto desku postaven onen veliký balvan. Kolem zasazeno bylo 5 lipek.
V pozdějších letech (r. 1894) při rozšiřování hutí zasypána byla jmenovaná šachta a „Váňův kámen" přesazen poněkud východněji za novou silnici, ale již bez pískovcové desky a bez plechové skřínky. (Kam asi obojí podělo?)
Váňa účasten byl i dalších prací a jen jeho veliké energii (síle) a vytrvalosti, za duševního vedení profesora Zippeho, vděčíme, že dílo toto setkalo se s dobrým výsledkem. Proto jeho zaměstnavatelé, kteří později ještě s jinými společníky utvořili „Pražsko-železářskou společnost", jmenovali jej r. 1852 ředitelem hor, v kterémžto úřadě setrval až do r. 1862. Plodný jeho život ukončen byl 27. července 1864